Výroční zprava 2005

Normální a zdravé je, když sbor roste (a případně pak zakládá další sbory). Před rokem jsem vám předložil svou touhu po růstu. Psal jsem na tomto místě o modlitbách za 21 nových lidí. Je mi tedy líto, že jsme během roku neměli křest. Čas Boží milosti ale stále ještě trvá. Povzbuzen předešlými roky růstu chci v této modlitbě za záchranu lidí z našeho okolí pokračovat. Modlete se, prosím, spolu se mnou.

V současné době je nás ve sboru padesát. Přijali jsme sice 4 nové členy, ale vzhledem k dlouhodobé nepřítomnosti v ČR jsme pozastavili členství S. a A. G. Průměrná účast na nedělních bohoslužbách zůstává kolem 70 přítomných. Z čeho máme radost, je, že se v tomto roce do našich rodin narodily čtyři krásná a zdravá miminka (to je pravděpodobně v historii sboru rekord).

Koncem roku 2004 jsem během času, který jsem trávil před Bohem na modlitbách, přijal slovo, které mne povzbudilo k víře, že přijde čas, kdy ze sboru vyjdeme jako misionáři do okolních měst a vesnic a budeme zakládat sbory.

Toto slovo se začalo naplňovat v květnu, kdy se do Železného Brodu za prací nastěhovala sestra R. D. Vzhledem k tomu, že odsud je i náš další člen M. F., začali jsme se dvakrát do měsíce scházet jako domácí misijní skupinka. Je nádherné být tam, kde Bůh jedná a soustřeďuje si své služebníky. Od podzimu se scházíme již pravidelně každý pátek. Velkou pomocí je nám i to, že se k nám v tomto misijním úsilí, přidala místní sestra I. S. ze sboru „Dobrá zpráva“. Zatím se nám podařilo v Brodu vážněji oslovit dva lidi. Před vánoci jsme se pokusili i o první veřejné vystoupení a to při vánočním programu v místním penzionu důchodců. Chci poděkovat všem jmenovaným, ale také klukům M. a P. H., kteří nás svou účastí několikrát podpořili. Založit nový sbor nejde ze dne na den a tak vám všem přeji hodně dlouhý dech.

Směrodatný pro Boží lid, pro církev, tedy i pro náš sbor, je odkaz Pána Ježíše Krista: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. (Matouš 28,19-20) To je náš společný úkol – úkol každého Ježíšova učedníka – to je tvůj úkol. Neudělá to za nás „sbor“, neudělá to za nás kazatel či pozvaný evangelista, udělat to musíme ty a já. Připomínám proto znovu jakýsi ideál zdravého sboru, cíl ke kterému směřujeme, a to je, že:

CHCEME BÝT SBOREM,

JEHOŽ ČLENOVÉ ZNAJÍ SVÁ OBDAROVÁNÍ A SLOUŽÍ JIMI DRUHÝM

A KDE KAŽDÝ VEDE K PÁNU ALESPOŇ JEDNOHO NOVÉHO ČLOVĚKA

Již zanedlouho budeme mít příležitost zúčastnit se za pomoci satelitního vysílání celoevropské evangelizace ProChrist s obdarovaným Božím mužem, evangelistou Ulrichem Parzanym. Znovu ale zdůrazňuji, není to o špičkové technice, vynikající organizaci a propagaci, není to ani o osobě evangelisty, je to o našem modlitebním zápase za konkrétní lidi, je to o našich vztazích s nevěřícími, o naší odvaze a moudrosti při osobním zvaní přátel a známých, je to o nás. Povzbuzením nechť nám jsou dvě zaslíbení, mezi kterými je již zmiňované velké poslání v Bibli zapsáno. Je to Ježíšovo ujištění, že je mu dána veškerá moc a pak slib, že s námi bude po všecky dny. Získávat učedníky našemu Pánu pro nás není nesplnitelná věc.

Jsem vděčný za každého, kdo dokáže vyjádřit svou upřímnou radost ze společenství bratří a sester ve sboru. Společenství sboru je totiž Božím darem. Ano, jistěže nejsme dokonalí, řada věcí by se dala dělat možná mnohem lépe, jsou věci, které nás na sboru a na druhých mrzí … ale přesto je sbor tím nejlepším místem pro náš život a pro naši službu. Mám zkušenost, že stěžování si a kritika různých nedostatků škodí mnohdy sborovému společenství více než kritizované nedostatky sami. Je dobré být sborem, kde vládne vzájemná úcta a respekt, kde se přijímáme a povzbuzujeme, kde jsme rádi a dokážeme svým nadšením nakazit ostatní.

Podíváme-li se na věkovou strukturu našeho sboru, je letos ještě víc než loni zřejmé, že nejpočetnější skupinou ve sboru jsou mladé rodiny a děti do deseti let.

Vypovídá to svým způsobem o potřebách, ale i o možnostech našeho sboru. Jsme posláni získat pro Krista svět a začít musíme u svých vlastních rodin. Modleme se za to, jak se ještě lépe postarat o duchovní růst našich dětí. Promýšlejme možnosti různých sborových akcí pro děti nebo i pro celé rodiny, zvažme případně příležitost uspořádat letní dětský tábor. Dobrou zkušenost mají některé naše sbory s mateřskými centry, které jsou prostorem pro setkávání s nevěřícími. Rozhodně bychom měli využít dobrou zkušenost z loňska a zorganizovat dětský den. A zde chci poděkovat všem vám, kteří jste byli do dětského dne zapojeni – to, kolik lidí ze sboru se na něm aktivně podílelo, pro mne bylo tím největším povzbuzením.

Dostávám se zde k další výzvě, před kterou jako sbor stojíme. Jde o to, jak se v našem městě „zviditelnit“. Máme celou řadu dobrých aktivit – zmíním nově se rozbíhající anglickou konverzaci, schůzky a výpravy skautů, sobotní mládeže, ruskou skupinku – které jsou určitou nabídkou pro nevěřící. Jak je ale nabídnout? Lidé mají ve vztahu k církvi celou řadu předsudků a obav. Je čas začít cíleně a systematicky bourat tyto bariéry v myslích lidí. Člověk se bojí neznámého – staňme se známí! Pokusme se dát o sobě co možná nejsrozumitelnějším způsobem vědět.

Ve své zprávě navazuji na tu loňskou – celá řada věcí zůstává i po roce platná (například náš důraz na nedělní bohoslužbu nebo pozvání k zapojení se do služby ve sboru pro každého z vás). Zkuste se k loňské zprávě před naším rozhovorem na výroční sborové schůzi kratičce vrátit. Tímto se i omlouvám, že celá řada důležitých věcí, které jsme loni prožili zde není uvedena – uslyšíme je jistě v jednotlivých zprávách.