Výroční zpráva 2004

Když jsme mohli v roce 2003 z Boží milosti pokřtít sedm lidí, začal jsem se modlit pro následující rok o dvojnásobek tohoto biblického čísla plnosti. Možná by se mohlo zdát troufalé modlit se za 14 nových lidí, ale díky Bohu jsme jich během roku 2004 přijali do sboru dvanáct a dva další o členství už požádali. Je to pro mne velikým povzbuzením. Odvažuji se vám tedy předložit další svoji modlitbu. Prosím Pána Boha, abychom i v dalším roce mohli jako sbor růst, prosím o trojnásobek, prosím o 21 nových lidí. Pojďme, sjednoťme se před Pánem Bohem v této prosbě.

Průměrná účast na nedělních bohoslužbách je včetně dětí 70 osob. Nejvíce nás bylo asi první listopadovou neděli, kdy se nás sešlo 87 (nepočítáme-li ovšem slavnost díkůvzdání, křest či velikonoce, kdy mezi námi byla celá řada hostů). Tradičně nejnižší účast na bohoslužbách je díky cestování a dovoleným o prázdninách, koncem srpna nás bylo ve shromáždění jen 47 osob.

Rád bych vám připomenul naši vizi, náš záměr. Je to pohled dopředu, pohled na cíl, k jehož dosažení jsme připraveni udělat všechno. Jde o dvě důležité skutečnosti.

První z nich je to, aby každý z nás vedl (a z Boží milosti i přivedl) jednoho konkrétního člověka k Bohu. Jedním z kroků k dosažení tohoto cíle je i onen seznam tří nespasených lidí, za které se modlíme, kterým se snažíme projevit alespoň kousek z Boží lásky a kterým jsme připraveni vyřizovat evangelium. Doufám, že své seznamy ve svých Biblích stále ještě máte, že se vytrvale modlíte, že objevujete nové možnosti, jak se k lidem přiblížit a že máte i své zkušenosti z rozhovorů o našem Spasiteli.

Druhou částí této vize je, aby každý člen sboru nacházel své obdarování, své konkrétní místo v Božím lidu. Mnozí slouží. Jsem za to vděčný. Je tu ale ještě stále celá řada úkolů, které čekají možná právě na tebe. Přeji si, abychom nebyli sborem konzumentů, ale abychom byli organizmem, který pulsuje životem. Chceme být jako společenstvím místem, kam to lidi bude přitahovat, místem, kde lidé mohou najít Krista, najít život, najít svou rodinu.

Naším cílem je, aby každý

1. vedl alespoň jednoho člověka k Bohu

2. našel svá obdarování a sloužil jimi druhým

Jsem nadšený z dětí, kterými nám Bůh ve sboru žehná, ale jsem si také vědom té obrovské zodpovědnosti za ně. Můžeme toho pro Boží království dělat mnoho, ale na prvním místě bychom měli vést k Pánu Bohu své vlastní děti. Modleme se ještě horlivěji za naše děti, za silné a zdravé rodiny, za moudrou výchovu rodičů. Toužím po tom, abychom jako sbor zprostředkovali dětem dobrou znalost Božího slova, uváděli děti do živého vztahu s Bohem a formovali v dětech křesťanský charakter. Tou nejpalčivější potřebou sboru je v současnosti nouze o služebníky pro děti, kteří by byli lidmi na svém místě. Děkuji všem ochotným, kteří se do dětské služby zapojili, i když se na to třeba vůbec necítí.

Ve sboru je celá řada dalších služeb, kde je potřeba každá ruka. Oslava Boha zpěvem a hudbou, služba přímluvných modliteb za kazatele i za celý sbor (nejen), úklid a výzdoba modlitebny, příprava slavností a společných obědů, služba výkladu Písma, svědectví, učednictví (vést do hloubky někoho z nově uvěřivších), misie – evangelizace, navštěvování starých a nemocných, dopisy povzbuzení, charita – diakonie, návštěvy v nemocnici či domovech důchodců, starost o pokladnu a účetnictví sboru, starost o knihovnu, prodej knih, vydávání sborového Zpravodaje, starost o nástěnky (mohla by být i jedna misijní ve městě), starost o internetové stránky sboru, údržba modlitebny a jejího okolí, služba u dveří (pomoci hostům najít šatnu, nabídnout zpěvník) … Každý je obdarovaný jinak, každý má jiné možnosti a tak se navzájem doplňujeme. Toužím po tom, aby byl sbor domovem pro mnohé, byl místem nové inspirace, uzdravení, nasycení a posilnění. Ale také si přeju, aby sloužil svému okolí misijně i skutky lásky.

Zajímavé je vůbec se zamyslet nad věkovým složením našeho sboru. Od toho se odvíjí celá řada věcí – styl bohoslužeb, styl hudby, priority služby, zaměření misie. Na následujícím grafu je vidět nejsilnější skupina 30-40 let (20 osob), následuje 18 dětí do 10 let a třetí nejsilnější skupinou jsou děti a mládež 10-20 let. Stáváme se sborem mladých rodin. Je to poznat na nedělní bohoslužbě, klade to nové nároky na dětskou službu, otevírá to nové možnosti sloužit nevěřícím rodinám. Buďme za to Pánu Bohu vděční a modleme se za moudrost, abychom tento nový stav dokázali uchopit a využít k Boží slávě. Jedním dechem dodávám, že chceme být ze zásady vícegeneračním sborem, kde se jednotlivé generace přijímají ve svých odlišných postojích a potřebách ve vzájemné lásce a respektu. Jsem rád, že se to daří.

Ohromně důležitá a zásadní je pro mne ta skutečnost, že se nedělní bohoslužba (takové určité vyvrcholení všech těch různých sborových aktivit) stává něčím, na co se, věřím, těšíme, co nás obohacuj a povzbuzuje. Rád vás znovu po týdnu vidím, jsem zvědavý na svědectví o tom, co jste s Bohem prožili, vidím jako důležité, že se dokážeme společně nasadit v modlitbách za konkrétní potřeby. Povzbuzuje mne, když se neděli co neděli zaplní sál a zazní silně a radostně společný zpěv. Jsem vděčný za každého, kdo se zapojí. Choďme na bohoslužby skutečně připravení – připraveni setkat se s Bohem a připraveni dávat. Nechodíme přece shlédnout program, který pro nás někdo jiný připravil, ale přicházíme sloužit – uctívat Boha a dávat se druhým. Ostatní nás potřebují. Věřím, že tomu tak rozumíme.

Dobré bylo, že se nám v minulém roce podařilo vyjít ze zdí kostela i za nevěřícími lidmi. V polovině června to byla série přednášek na základních a středních školách o problému nemoci AIDS a o řešení, které nabízí Bůh. Setkat jsme se tak mohli s několika stovkami studentů. Další příležitostí jsou evangelizační akce pro romské děti v Jablonci a v Železném Brodě. Zázemím pro tuto práci se stalo nově založené (ekumenické) občanské sdružení „Salem“. Evangelium slyšely desítky dětí, a to o velikonocích, týden o prázdninách a naposledy o vánocích. Dalším misijním polem se stal skaut, kam už začalo chodit i několik chlapců z nevěřících rodin. Velkou pomocí (hlavně finančně) je pro skauty i pro mládež členství v YMCA (Křesťanské sdružení mladých lidí). Chci ale zmínit i další aktivitu, kde se setkáváme s nevěřícími, je to dobrovolnická služba v nemocnici, kde se setkáváme v rozhovorech s pacienty, kteří mají na lůžku často dlouhou chvíli.

Bylo by špatné myslet si, že toto stačí. Naopak, buďme horlivější v zapojení se do těchto aktivit, které již ve sboru fungují. Ale hledejme i nové příležitosti k misii a evangelizaci. Mějme v tom srdce otevřené pro Boží vedení, buďme odvážní a tvořiví, nenechme to jen na několika aktivistech.

Dovolte mi, abych se ještě zastavil u ruskojazyčné skupinky. Ta prošla obdobím prvního nadšení až k současnému času určitého tříbení víry, tříbení charakterů i vzájemných vztahů. Občas se vracím ke slovu povzbuzení (proroctví), které zde zaznělo o sboru, že jsme a máme být sborem otevřeného, širokého srdce. Jsme jedna rodina a navzájem se potřebujeme. Věřím, že kvůli tomu dokážeme překonávat i všelijaká jazyková a kulturní nedorozumění. Cizinci to nemají nikde jednoduché, denně prožívají, že Bůh zasahuje uprostřed všelijakých často neřešitelných problémů. Přinášejí nám tak do těch našich jistot nový pohled – čerstvé zkušenosti totální závislosti na Bohu.

Má poslední poznámka se týká našeho vztahu k sourozencům z jiných sborů. Jmenujeme se Bratrská jednota baptistů a chceme tu „jednotu“ skutečně prožívat. Byl jsem rád, že jsme mohli být společně v Praze na konferenci. Při Díkuvzdání mezi námi bylo mnoho hostů, tentokrát hlavně ze Cvikova. Přál bych si ale, abychom dokázali ještě mnohem víc nežít jen sami pro sebe, ale objevovat a využívat nové možnosti a příležitosti, jak si být se sbory (hlavně asi z nejbližšího okolí) navzájem požehnáním.

Je správné, že Bohu sloužíme v první řadě ve svém městě, přesto se s vámi chci rozdělit o slovo, které jsem na konci minulého roku přijal, když jsem trávil čas před Bohem na modlitbách:

Věřím, že přijde a že přichází čas, kdy ze sboru vyjdem jako misionáři do okolních měst a vesnic a budem zakládat sbory, aby se evangelium skutečně dostalo ke všem národům a nikdo neměl tu smůlu, že by pozvání k Ježíši neslyšel. Modleme se za to, aby nám v tom Pán ukazoval konkrétní kroky a správný čas.